Martina Běťáková

Náměstkyně ministra školství, věnuje se především oblasti regionálního školství. Podílela se na tvorbě Strategie vzdělávací politiky ČR 2030+ a stála také u zrodu středního článku podpory. Má bohaté zkušenosti v roli veřejného zřizovatele, z vedení základní školy i vlastní pedagogické práce.

Proč dosavadní legislativa nevyhovuje a jaké jsou motivace k jejím úpravám? Má školní budova vliv na samotný vzdělávací proces? Jaké chceme v Česku stavět školy? Představíme aktuální stav legislativních změn v oblasti stavebních a hygienických předpisů a společně budeme hledat odpovědi na uvedené otázky.

Karel Handlíř

Působil jako učitel na základní škole v Albrechticích,  od roku 2008 je ředitelem základní školy v Krnově na Janáčkově náměstí. . Se svými kolegy se cíleně zabývá postupným zlepšováním klimatu školy a vztahy učitel-žák-rodič, rozvojem matematické, kritické a čtenářské gramotnosti prostřednictvím konstruktivistických metod výuky. Věnuje se také rozvoji proinkluzivní výuky a podpoře formativního přístupu ve výuce.

Na segregaci může mít vliv řada jevů. Její důsledky jsou známé a poměrně známé jsou i kroky, které vedou k jejímu omezování. Jak to ale vypadá v praxi? V tomto diskusním bloku se budeme zajímat o to, jak se podařilo desegregaci na některých místech naší republiky zvládnout. Jaké konkrétní kroky považují přítomní za zásadní a jaká je zde role zřizovatele.

Mirka Kellovská

Pracuje jako zástupce ředitele pro Montessori program v ZŠ Na Beránku v Praze 12, který je jednou ze vzdělávacích větví této veřejné základní školy. Hodně času věnuje vymýšlení kvalitního prostředí pro výuku a podporuje sebevzdělávání učitelů. Snaží se ve škole vytvářet bezpečný prostor pro každého.

Dva vzdělávací programy v jedné škole. Jaká jsou úskalí a jaké existují přínosy? Jak komunikovat s vedením školy, které vede více rozdílných vzdělávacích směrů? Jak nastavit kompetence zástupci ředitele kapacitně menšího programu, který má odlišné potřeby z hlediska jeho provozu a organizace práce? Lze v rámci takové školy propojovat výuku, žáky, rodiče či sdílet učitele? Na to vše a na další otázky se pokusíme odpovědět během společné debaty.

Čím dál víc se dnes klade důraz na to, aby se v běžných základních školách vedle sebe učily děti s různým potenciálem k učení a s různými potřebami. Aby se nemusely rozdělovat do specializovaných škol, ale strávily školní docházku společně. Jak se to dá ve škole udělat, aby to mělo přínos pro všechny žáky a zároveň to zvládli učitelé? Inspirací pro diskusi bude mimo jiné i díl seriálu Jak se dělá dobrá škola věnovaný ZŠ Úprkova v Hradci Králové.

Tomáš Feřtek

Publicista, dramaturg a scénárista. Předseda správní rady a konzultant EDUinu. Autor publikací Rodiče vítáni (2011) a Co je nového ve vzdělávání (2015, 2019). Autor námětu a spoluautor scénáře seriálu Ochránce (2021) a autor a scénárista dokumentární série Jak se dělá dobrá škola (2023).

Nový dokumentární seriál České televize představuje 10 příkladů inspirativních českých škol. Jak se navzájem liší, proč byly vybrány zrovna ony a jaké je hlavní poselství seriálu? O tom bude beseda s tvůrci – autorem námětu a scenáristou Tomášem Feřtkem a režisérem Michaelem Kabošem. Kromě zodpovězených otázek se dozvíte také to, jak můžete se seriálem pracovat i vy.

Silvie Rita Kučerová

Působí jako odborná asistentka na katedře geografie Přírodovědecké fakulty UJEP v Ústí nad Labem, ale sama sebe vnímá jako geografa na pomezí dalších oborů. V posledních deseti letech se soustavně věnuje rozvoji a institucionalizaci vědního oboru geografie vzdělávání, jehož předmětem výzkumu jsou prostorové aspekty vzdělávání a vnějších podmínek školství. Specializuje se zejména na základní školství na venkově v kontextu regionálního rozvoje. Na mezinárodním poli se s podobně zaměřenými kolegy setkává například na platformě Evropské asociace pedagogického výzkumu (EERA). Aktivity související s geografií vzdělávání umožnily v nedávné době založení výzkumného Centra geografie vzdělávání a vzdělávání v geografii (GEOEDU) v rámci katedry geografie UJEP.

Malotřídní školy představují v českém vzdělávacím systému významný segment, který tvoří 28 % z více než 4 500 základních škol. Historicky malotřídky do prostředí českého venkova patří a v ideálním případě tvoří významnou součást místní komunity. Panelová diskuse se zaměří na aktuální problémy spojené s provozováním malotřídních škol a přinese různé pohledy na tuto problematiku. O praktické zkušenosti se s vámi podělí ředitelky malotřídních škol, kterým se ve spolupráci se zřizovatelem podařilo odolat odlivu obyvatel z venkova a gravitaci velkých městských škol, ba dokonce přesvědčit nové žáky a jejich rodiče tom, že menší škola neznamená horší vzdělání. Svůj pohled nabídnou také sociologové, pro které jsou venkovské školy předmětem výzkumu, a novináři, usilující o to, aby toto téma rezonovalo ve veřejném prostoru.

Miroslav Hřebecký

Programový ředitel EDUinu. Původní profesí pedagog, působil jako ředitel základní školy a gymnázia. Dnes se věnuje vzdělávací politice. Je odborným garantem Klubu zřizovatelů a pomáhá zástupcům samospráv chápat problematiku školství a jeho řízení.

Školská rada by mohla být ve škole velmi funkčním a mocným orgánem. Mohla by, ale většinou není a sklouzává k naprostému formalismu. Proč školské rady často nefungují a jak to změnit? Jak je můžeme rozpohybovat?

Jana Kneřová

V minulosti ředitelka malotřídní školy. Nyní dlouhodobě spolupracuje s různými organizacemi na rozvoji škol, podporuje učitele ve využívání efektivních vyučovacích metod a moderních technologií. Do jejího portfolia patří též metodická podpora lektorům Národního pedagogického institutu. Zkušenosti získané z praxe nyní uplatňuje v EDUinu jako manažerka Klubu zřizovatelů.

Představíme vám novou publikaci určenou především zřizovatelům veřejných mateřských a základních škol. Může být pověstnou „kápézetkou”, po níž sáhnete ve chvíli, kdy se potřebujete rychle zorientovat ve vybraném tématu školské agendy. Publikaci zpracoval tým EDUinu ve spolupráci se zřizovateli a odborníky na školskou problematiku.

Pavel Buryška

Architekt, spoluzakladatel architektonického ateliéru XTOPIX, který se věnuje převážně veřejným stavbám a revitalizacím veřejného prostranství větších i menších sídelních celků. Portfolio studia pojímá velké množství vyhraných soutěží na novostavby a rekonstrukce mateřských a základních škol včetně přiléhajících prostranství, z kterých je velká část projektů v projekci, ve výstavbě a nebo již byla realizována. Na základě těchto zkušeností a častého působení v porotách architektonických soutěží na školy získává ateliér vhled do celého procesu od zadávání po realizaci současných staveb pro vzdělávání.

Stavba či rekonstrukce školní budovy představují pro obce či města velkou investici na roky dopředu a při plánování jejich výstavby či obnovy není těžké šlápnout vedle. Panelová diskuze nabídne celistvý pohled na problematiku školních budov, který ocení zkaždý zřizovatel,který se chystá stavět, přestavovat či přistavovat svoji školu. O své zkušenosti se s Vámi podělí architekti i zástupci samospráv, kteří procesem stavby školy úspěšně prošli. Zjistěte, na co jsou pyšní a co by dnes udělali jinak.

Lenka Macků

Ředitelka vesnické malotřídní školy v Popelíně, která se nachází na periferii Jihočeského kraje. Dlouhodobě se snaží o zvýšení atraktivity malé školy rodinného typu. Velký důraz klade na stabilní, spolupracující a spokojený kolektiv všech zaměstnanců, který má chuť školu inovovat a pracovat na sobě

Malotřídní školy představují v českém vzdělávacím systému významný segment, který tvoří 28 % z více než 4 500 základních škol. Historicky malotřídky do prostředí českého venkova patří a v ideálním případě tvoří významnou součást místní komunity. Panelová diskuse se zaměří na aktuální problémy spojené s provozováním malotřídních škol a přinese různé pohledy na tuto problematiku. O praktické zkušenosti se s vámi podělí ředitelky malotřídních škol, kterým se ve spolupráci se zřizovatelem podařilo odolat odlivu obyvatel z venkova a gravitaci velkých městských škol, ba dokonce přesvědčit nové žáky a jejich rodiče tom, že menší škola neznamená horší vzdělání. Svůj pohled nabídnou také sociologové, pro které jsou venkovské školy předmětem výzkumu, a novináři, usilující o to, aby toto téma rezonovalo ve veřejném prostoru.

Adam Jarchovský

Cirkusový pedagog a performer. Pracuje jako metodický vedoucí lektorského týmu CIRQUEONu – centra pro nový cirkus v Praze a projektu TěloCIRK. Jako performer působí v souboru Bratři v tricku a spolupracuje s V.O.S.A Theatre a Studiem Damúza. Vystudoval obor sociální a pastorační práce na Evangelické teologické fakultě UK. 

Na segregaci může mít vliv řada jevů. Její důsledky jsou známé a poměrně známé jsou i kroky, které vedou k jejímu omezování. Jak to ale vypadá v praxi? V tomto diskusním bloku se budeme zajímat o to, jak se podařilo desegregaci na některých místech naší republiky zvládnout. Jaké konkrétní kroky považují přítomní za zásadní a jaká je zde role zřizovatele.

Dělat lepší školu vyžaduje umění zvládat mnoho věcí najednou, umět žonglovat může být pro všechny zúčastněné výhodou. Přijďte si vyzkoušet lekci žonglování s Adamem Jarchovským, metodickým vedoucím lektorského týmu CIRQUEON – centra pro nový cirkus.

Hana Šišková

Místostarostka pro školství v Praze 7. Ve své práci se soustředí zejména na intenzivní a všestrannou podporu ředitelů a pedagogů a jejich vzdělávání, metodické vedení ze strany zřizovatele, síťování a sdílení dobré praxe, na nastavování systémových prvků podpory pro děti ohrožené školním neúspěchem (např. funkční ŠPP, sociální práce ve školách včetně pozice sociálního pedagoga), na téma wellbeingu a duševního zdraví ve školách nebo na téma žákovské participace.

Nabídneme příklady, jak konkrétně zřizovatel podporuje školy v Praze 7. Základem všeho je systematicky budovaná vzájemná důvěra a spolupráce, která umožňuje věnovat se například takovým tématům, jako odbřemeňování ředitelů a jejich systematické metodické vedení, pravidelné hodnocení ředitelů a na něj navázané individuální vzdělávání nebo sdílení dobré praxe a spolupráce jak mezi řediteli, tak pedagogy. Představíme také podporu v oblasti péče o děti se specifickými potřebami a děti ze znevýhodněného prostředí, podporu v krizových situacích nebo v integraci ukrajinských dětí.

Josef Bernard

Sociolog, pracuje v Sociologickém ústavu AV ČR. Zkoumá sociální a prostorové nerovnosti. Je pozorovatelem a analytikem sociální situace na venkově. Věnuje se problematice dostupnosti vzdělávacích, pracovních a dalších příležitostí.

Malotřídní školy představují v českém vzdělávacím systému významný segment, který tvoří 28 % z více než 4 500 základních škol. Historicky malotřídky do prostředí českého venkova patří a v ideálním případě tvoří významnou součást místní komunity. Panelová diskuse se zaměří na aktuální problémy spojené s provozováním malotřídních škol a přinese různé pohledy na tuto problematiku. O praktické zkušenosti se s vámi podělí ředitelky malotřídních škol, kterým se ve spolupráci se zřizovatelem podařilo odolat odlivu obyvatel z venkova a gravitaci velkých městských škol, ba dokonce přesvědčit nové žáky a jejich rodiče tom, že menší škola neznamená horší vzdělání. Svůj pohled nabídnou také sociologové, pro které jsou venkovské školy předmětem výzkumu, a novináři, usilující o to, aby toto téma rezonovalo ve veřejném prostoru.

Sylva Svobodová

Předsedkyně Výboru pro vzdělávání, sociální politiku a zdravotnictví zastupitelstva městské části Praha 7. Zabývá se průřezovými tématy, která propojují zejména školskou a sociální oblast, a klade důraz na multidisciplinární přístup. Dříve pracovala jako učitelka na ZŠ, ve vzdělávání dospělých a jako metodička vzdělávání na odboru vzdělávání a projektového řízení v Praze 7. 

Zaměřuje se na možnosti zřizovatelů ve zlepšování kvality škol, profesního rozvoje a podpory učitelů.Zabývá se podporou dětské participace prostřednictvím participativních rozpočtů na školách, ale i městských a žákovských parlamentů. Usiluje o zapojování rodičovské veřejnosti do dialogu o dalším směřování škol na Sedmičce. Organizuje setkávání rodičovských spolků a koordinaci členů školských rad.

Nabídneme příklady, jak konkrétně zřizovatel podporuje školy v Praze 7. Základem všeho je systematicky budovaná vzájemná důvěra a spolupráce, která umožňuje věnovat se například takovým tématům, jako odbřemeňování ředitelů a jejich systematické metodické vedení, pravidelné hodnocení ředitelů a na něj navázané individuální vzdělávání nebo sdílení dobré praxe a spolupráce jak mezi řediteli, tak pedagogy. Představíme také podporu v oblasti péče o děti se specifickými potřebami a děti ze znevýhodněného prostředí, podporu v krizových situacích nebo v integraci ukrajinských dětí.

Tomáš Hradil

Od roku 2018 starosta města Krnov. Krnov je typicky sudetské město. kde na konci 90. let většina velkých zaměstnavatelů zbankrotovala, následoval masivní odliv chytrých a schopných lidí, obří nezaměstnanost, dluhy, exekuce. Momentálně se město zvedá z nejhoršího, tři roky již roste počet obyvatel a je cítit opatrný optimismus. I díky desegregaci, nadstandardní síti sociálních služeb, dobré práci škol a moudrým rozhodnutím předchozích starostů.

Na segregaci může mít vliv řada jevů. Její důsledky jsou známé a poměrně známé jsou i kroky, které vedou k jejímu omezování. Jak to ale vypadá v praxi? V tomto diskusním bloku se budeme zajímat o to, jak se podařilo desegregaci na některých místech naší republiky zvládnout. Jaké konkrétní kroky považují přítomní za zásadní a jaká je zde role zřizovatele.

Marie Gottfriedová

Pracuje jako ředitelka Základní školy v Trmicích. Ve své činnosti se zaměřuje na to, aby škola byla místem, kam žáci chodí s chutí, a aby vzdělávání v ní dávalo smysl a bylo propojené se životem. Škola v Trmicích se dlouhodobě orientuje na vzdělávání odpovídající konkrétním specifickým potřebám dětí.

Na segregaci může mít vliv řada jevů. Její důsledky jsou známé a poměrně známé jsou i kroky, které vedou k jejímu omezování. Jak to ale vypadá v praxi? V tomto diskusním bloku se budeme zajímat o to, jak se podařilo desegregaci na některých místech naší republiky zvládnout. Jaké konkrétní kroky považují přítomní za zásadní a jaká je zde role zřizovatele.

Nataša Mazáčová

Většinu svého profesního života se věnuje přípravě a podpoře studentů

učitelství na jejich cestě „stávání se učitelem“. Je členkou týmu výcviku v Učiteli naživo a zároveň pracuje jako odborná asistentka na Univerzitě Karlově v Praze, kde se věnuje výuce didaktiky, a především pedagogické praxi studentů – budoucích učitelů na školách.

Setkává se se studenty a jejich provázejícími učiteli v prostředí spolupracujících škol v roli mentora.

Čím dál víc se dnes klade důraz na to, aby se v běžných základních školách vedle sebe učily děti s různým potenciálem k učení a s různými potřebami. Aby se nemusely rozdělovat do specializovaných škol, ale strávily školní docházku společně. Jak se to dá ve škole udělat, aby to mělo přínos pro všechny žáky a zároveň to zvládli učitelé? Inspirací pro diskusi bude mimo jiné i díl seriálu Jak se dělá dobrá škola věnovaný ZŠ Úprkova v Hradci Králové.

Ondřej Tuček

Architekt a pedagog FA ČVUT. Ve své architektonické praxi navrhl řadu projektů různého typu a měřítka, jeho stavby byly opakovaně nominovány na různá ocenění u nás i v zahraničí. Je autorizovaným členem České komory architektů, kde navíc působí jako člen Dozorčí rady a pracovní skupiny pro soutěže. Také působí jako poradce samospráv v otázkách architektury a urbanismu a porotce architektonických soutěží. Zabývá se i publikační činností.

Stavba či rekonstrukce školní budovy představují pro obce či města velkou investici na roky dopředu a při plánování jejich výstavby či obnovy není těžké šlápnout vedle. Panelová diskuze nabídne celistvý pohled na problematiku školních budov, který ocení zkaždý zřizovatel,který se chystá stavět, přestavovat či přistavovat svoji školu. O své zkušenosti se s Vámi podělí architekti i zástupci samospráv, kteří procesem stavby školy úspěšně prošli. Zjistěte, na co jsou pyšní a co by dnes udělali jinak.

Iveta Pasáková

S organizací Step by Step ČR je spojená od roku 2011 a od roku 2016 je její ředitelkou.  V předchozích letech byla redaktorkou pedagogické literatury, učila na střední škole základy společenských věd a speciální pedagogiku, nějaký čas působila v poradně pro kariérové poradenství žáků.

Čím dál víc se dnes klade důraz na to, aby se v běžných základních školách vedle sebe učily děti s různým potenciálem k učení a s různými potřebami. Aby se nemusely rozdělovat do specializovaných škol, ale strávily školní docházku společně. Jak se to dá ve škole udělat, aby to mělo přínos pro všechny žáky a zároveň to zvládli učitelé? Inspirací pro diskusi bude mimo jiné i díl seriálu Jak se dělá dobrá škola věnovaný ZŠ Úprkova v Hradci Králové.

Ondřej Píhrt

Od roku 2015 působí společně se Štefanem Šulekem a Ondřejem Lacigou v ateliéru SOA architekti. Ve své praxi se dlouhodobě věnuje tématice budov pro vzdělávání, zejména základních škol. Společně s týmem ateliéru SOA architekti má za sebou úspěšnou realizaci novostavby Základní školy Amos v Psárech a podílí se na přípravě projektové dokumentace dalších základních škol. Teoretická východiska pro svoji práci si ateliér ověřuje mimo jiné i úspěšnou účastí v architektonických soutěžích na nové základní školy v ČR.

Stavba či rekonstrukce školní budovy představují pro obce či města velkou investici na roky dopředu a při plánování jejich výstavby či obnovy není těžké šlápnout vedle. Panelová diskuze nabídne celistvý pohled na problematiku školních budov, který ocení zkaždý zřizovatel,který se chystá stavět, přestavovat či přistavovat svoji školu. O své zkušenosti se s Vámi podělí architekti i zástupci samospráv, kteří procesem stavby školy úspěšně prošli. Zjistěte, na co jsou pyšní a co by dnes udělali jinak.

Jana Neumajerová

Od roku 2017 se podílí na vedení spolku Montessori cesta, z. s., který podporuje Montessori program v ZŠ Na Beránku v Praze 12. Dlouhodobě se snaží o propojení rodičů se školou, vzájemné pochopení, podporu a spolupráci, např. při vzniku zahrady, školní farmy a úpravách interiéru školy. Zkušenosti se zapojováním rodičů do života školy předává dál i díky působení v Unii rodičů.

Dva vzdělávací programy v jedné škole. Jaká jsou úskalí a jaké existují přínosy? Jak komunikovat s vedením školy, které vede více rozdílných vzdělávacích směrů? Jak nastavit kompetence zástupci ředitele kapacitně menšího programu, který má odlišné potřeby z hlediska jeho provozu a organizace práce? Lze v rámci takové školy propojovat výuku, žáky, rodiče či sdílet učitele? Na to vše a na další otázky se pokusíme odpovědět během společné debaty.

Michael Kaboš

Absolvent FAMU a VŠMU. Dlouhodobě se profiluje jako nezávislý režisér a producent. Pracovně působí v České republice a na Slovensku. Zaměřuje se na historický a společenský dokument. V posledních letech ve spolupráci s EDUinem mapoval české školy v projektu Jak se dělá dobrá škola.

Nový dokumentární seriál České televize představuje 10 příkladů inspirativních českých škol. Jak se navzájem liší, proč byly vybrány zrovna ony a jaké je hlavní poselství seriálu? O tom bude beseda s tvůrci – autorem námětu a scenáristou Tomášem Feřtkem a režisérem Michaelem Kabošem. Kromě zodpovězených otázek se dozvíte také to, jak můžete se seriálem pracovat i vy.

Eva Filipová

V pozici ředitelky působí už 12 let, z toho 8 let ve školách malotřídního typu. Programu Začít spolu se profesně věnuje od roku 2003. Stála u přerodu malotřídní školy v plně organizovanou, může se tak s vámi podělit o své zkušenosti a příležitosti pro malé školy při implementaci inovativního vzdělávacího programu.

Jak inovovat výuku, aby škola oslovila potenciální rodiče? ZŠ a MŠ Louňovice pod Blaníkem zvolila zavedení programu Začít spolu a otevřela své dveře rodinám, aby navodila přátelskou atmosféru spolupráce a partnerství. Jakým způsobem se ZŠ ukotvila v nově nabraném kurzu a proč vzdělávací koncept Začít spolu oslovuje čím dál širší spektrum "uživatelů" – od malých vesnických až po velké sídlištní školy. Čím je program zajímavý pro samotné žáky a jaké klade nároky na vyučující a vedení škol, představí ředitelka školy Eva Filipová spolu s Ivetou Pasákovou, ředitelkou Step by Step ČR – organizací, která o program Začít spolu v ČR pečuje.