Tomáš Machalík

V Národním pedagogickém institutu je ředitelem odboru Podpora žáků, poradenství a společné vzdělávání. Dlouhodobě se zaměřuje na práci se žáky se sociálním znevýhodněním. Spolu se svým týmem stojí za projektem Podpora rovných příležitostí pracujícím s více než 400 školami po celé republice, webem Zapojmevšechny.cz, online Mapou spádových oblastí, kampaní Škola pomáhá nebo iniciativou Fakulty doučují.

Představíme sedmikrokový plán podpory žáků se sociálním znevýhodněním, který NPI ověřoval na více než čtyřech stech školách v rámci projektu Podpora rovných příležitostí. Tento praktický rámec umožňuje školám včas identifikovat žáky v ohrožení, efektivně pracovat s daty, analyzovat stávající situaci a zavádět cílené podpůrné nástroje. Důraz je kladen na systematické vzdělávání a podporu pedagogického sboru, vytváření profesních sítí mezi řediteli škol a kvalitní komunikaci se zřizovateli. Plán pomáhá školám budovat udržitelný a funkční podpůrný systém, který reaguje na skutečné potřeby žáků a vede k odstraňování bariér ve vzdělávání.

Rovné vzdělávací příležitosti pro každé dítě jsou princip, na kterém se asi všichni shodneme. Jenže jak toho docílit konkrétně v praxi? Jaké nástroje má zřizovatel k dispozici a které z nich se osvědčily nejvíce, s největší účinností a s nejlepším poměrem investované energie a dopadu? Přijďte si pro inspiraci.

Václav Korbel

Působí jako analytik ve společnosti PAQ Research, z. ú. a ve think tanku IDEA při CERGE-EI. Ve své práci se věnuje především vzdělávání, ekonomickým analýzám a sociálním politikám. V minulosti působil na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy a na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde získal doktorský titul v oboru ekonomie.

Nositel Nobelovy ceny za ekonomii James Heckman označuje investice do předškolního vzdělávání za vůbec nejvýnosnější. Proč tomu tak je? A jak se nám daří vzdělávat děti v mateřských školách napříč Českem? V prezentaci se zaměříme na dostupné poznatky o přínosech předškolního vzdělávání a faktorech, které je ovlivňují. Dále se podíváme na data z Česka – jak se liší účast dětí v mateřských školách mezi jednotlivými regiony a jak tyto rozdíly souvisejí s úspěšností v dalším vzdělávání. V neposlední řadě budeme diskutovat implikace a opatření – co lze zlepšit na úrovni státu, zřizovatelů i samotných mateřských škol.

Založit dětskou skupinu, nebo zřídit či navýšit mateřskou školu? Podle jakých kritérií se má zřizovatel rozhodovat, aby zajistil dostatečný počet míst v zařízeních pro předškolní děti a udělal to nejlepší pro děti, rodiče, komunitu i obec? V panelové diskusi se zástupci MŠMT, MPSV, s výzkumníkem z PAQ Research a se starostkou Kácova budou snažit najít odpovědi a přinést zdroje informací.

Viktor Liška

Je starostou obce Ratměřice a zároveň předsedou společenství obcí Mikroregionu Voticko a Asociace dobrovolných svazků obcí České republiky. Na Voticku koordinuje úspěšnou multifunkční meziobecní spolupráci ve vzdělávání (MAP rozvoje vzdělávání v ORP Votice), sociální oblasti (Sociální fond ORP Votice), energetice (SECAP a energetický management Voticka), odpadového hospodaření (společné projekty obcí: voticko_třídí, voticko_neplýtvá) a dalších (Cyklostezka Votickem). Původním povoláním je učitel dějepisu a tělesné výchovy pro 2. a 3. stupeň, profesně působil na školách Jedličkova ústavu v Praze či v Základní škole Louňovice pod Blaníkem.

Jak mohou malé obce společně zvládat výzvy, na které samy nestačí? Společenství obcí je moderní forma spolupráce, která nabízí více než klasický svazek obcí. Umožňuje sdílet kapacity, koordinovat rozvoj i snižovat nerovnosti – ve vzdělávání, v dostupnosti služeb i v životní úrovni. Podělíme se o zkušenosti starosty Ratměřic a předsedy Mikroregionu Voticko, který se úspěšně transformoval na společenství obcí, i o pohled z pozice předsedy Asociace DSO ČR na různé cesty, jak tato partnerství zakládat a rozvíjet.

Kdy je pro zřizování škol vhodné zvolit školskou právnickou osobu a kdy příspěvkovou organizaci? Kdy má smysl opustit jednu formu a zřídit druhou, a proč má smysl spolupracovat? Odpovědi na to, jak je to s autonomií, flexibilitou, administrativní náročností a vlivem zřizovatele budeme hledat ve workshopu.

Irena Hůlová

Pracuje jako advokační specialistka pro organizaci Sola pomáhá, která distribuuje menstruační potřeby tam, kde jsou potřeba. Věnuje se tématům z oblasti sociální politiky, rovnosti a lidských práv. Dlouhodobě se zabývá advokační prací a systémovými změnami v oblasti lidských práv s důrazem na práva žen. Má rozsáhlé zkušenosti s prosazováním legislativních změn a s vedením osvětových kampaní mířících na širokou veřejnost. Pracovala také ve Velké Británii jako poradkyně britských poslanců v Parlamentu a věnovala se přenosu poznatků z akademického bádání do tvorby veřejných politik.

Menstruační potřeby by se měly již brzy stát běžnou součástí toalet na základních a středních školách. Jak ale jejich distribuci a dostupnost ve školním prostředí správně nastavit? V příspěvku nabídne své praktické zkušenosti dvojice organizací, které se tématu dlouhodobě věnují – Sola pomáhá a Člověk v tísni. Zástupkyně obou organizací představí výsledky svých pilotních aktivit, upozorní na klíčové výzvy v komunikaci i logistice a nabídnou doporučení pro školy, zřizovatele i tvůrce vzdělávacích politik.

Kristýna Bojić

Působí v organizaci Člověk v tísni jako manažerka programu Reprodukční zdraví dívek a žen. Věnuje se zejména problematice reprodukčního zdraví a menstruační chudoby, která v Česku postihuje tisíce dívek, a podporuje zavádění volně dostupných menstruačních potřeb na školách. Součástí její práce je také osvěta v oblasti reprodukčního zdraví a plánovaného rodičovství a prosazování sexuální výchovy ve školách.

Menstruační potřeby by se měly již brzy stát běžnou součástí toalet na základních a středních školách. Jak ale jejich distribuci a dostupnost ve školním prostředí správně nastavit? V příspěvku nabídne své praktické zkušenosti dvojice organizací, které se tématu dlouhodobě věnují – Sola pomáhá a Člověk v tísni. Zástupkyně obou organizací představí výsledky svých pilotních aktivit, upozorní na klíčové výzvy v komunikaci i logistice a nabídnou doporučení pro školy, zřizovatele i tvůrce vzdělávacích politik.

Kateřina Sirotková

Původně působila jako koordinátorka síťování pod Nadací OSF, ze kterého postupem času vznikla Platforma pro včasnou péči. Od roku 2024 je společně s Pavlínou Kráčmarovou ve vedení organizace Platformy. Vystudovala sociální práci a sociální politiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a oblasti sociální politiky se věnuje celý svůj profesní život.

Opatření jako obědy zdarma či snídaňové kluby nejsou nadstandardem, ale základním nástrojem pro zajištění podmínek ve vzdělávání. Bez naplnění základních potřeb dětí nelze očekávat pozornost, motivaci ani školní úspěch. Přesně tak to vidí v Obrnicích zřizovatel i vedení školy. Jak problematiku vidí zřizovatelé z obcí, kde je jiné složení obyvatelstva? Je otázka obědů zdarma nebo snídaní ve škole tématem současných rodin?

Vladimíra Pechanová

Po dlouholetých zkušenostech s vedením mateřské školy je ředitelkou sloučené organizace Základní škola a Mateřská škola Obrnice, okres Most. Mezi její klíčová témata patří přirozený a plynulý přechod dítěte z mateřské na základní školu, podpora dětí a žáků ze sociálně vyloučené lokality a efektivní spolupráce se zřizovatelem. Je členkou odborné rady Platformy pro včasnou péči a Poradního sboru pro předškolní vzdělávání při Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. V mateřské škole s kolegyněmi zavedla program Začít spolu, který podporuje dětskou zvídavost, samostatnost a schopnost řešit problémy.

Opatření jako obědy zdarma či snídaňové kluby nejsou nadstandardem, ale základním nástrojem pro zajištění podmínek ve vzdělávání. Bez naplnění základních potřeb dětí nelze očekávat pozornost, motivaci ani školní úspěch. Přesně tak to vidí v Obrnicích zřizovatel i vedení školy. Jak problematiku vidí zřizovatelé z obcí, kde je jiné složení obyvatelstva? Je otázka obědů zdarma nebo snídaní ve škole tématem současných rodin?

Jan Grulich

Působí jako ředitel Základní a Mateřské školy Trivium Plus v Dobřanech. Současně působí jako senátor Parlamentu České republiky, kde je místopředsedou školského výboru. Ve své škole od loňského školního roku zavedl bufetový výdej obědů, který vede děti k tomu, aby neplýtvaly jídlem.

Jak docílit toho, aby děti chodily do školní jídelny rády? Aby rády jedly i taková jídla, která jsou zdravá a výživná? Nabídneme konkrétní zkušenosti s proměnou školní jídelny ve škole, kde díky bufetovému výdeji dosáhli toho, že děti téměř nevyhazují zbytky, rády jedí ovoce a zeleninu a školního šéfkuchaře milují.

Školní jídelny často formují vztah dětí a žactva k jídlu na celý život. Jak zajistit, aby pokrmy byly nutričně vyvážené, chutné a zároveň finančně udržitelné? Novela vyhlášky o školním stravování přináší změny, které se dotknou všech. Panel se zaměří na to, jaké mýty novelu provázejí a co se ve skutečnosti mění. Vedle legislativních změn se podíváme také na každodenní realitu školních kuchyní a na to, jak může vypadat jídelna, kde všichni jedí rádi a zdravě.

Pavel Matula

Je vedoucí školního stravování Základní a Mateřské školy Trivium Plus v Dobřanech a má bohaté gastronomické zkušenosti z provozů, například International Brno, Voroněž Brno (dnes Orea Congress Hotel Brno), Eurest a další restaurační zařízení. Dále se věnuje provozu penzionu U Matulů v Deštné v Orlických horách. Zastává názor, že kuchaři by měli především vařit a nikoli pouze ohřívat polotovary a sypké směsi. Vaření vnímá jako vášeň, kterou si musíte umět užít každý den.

Školní jídelny často formují vztah dětí a žactva k jídlu na celý život. Jak zajistit, aby pokrmy byly nutričně vyvážené, chutné a zároveň finančně udržitelné? Novela vyhlášky o školním stravování přináší změny, které se dotknou všech. Panel se zaměří na to, jaké mýty novelu provázejí a co se ve skutečnosti mění. Vedle legislativních změn se podíváme také na každodenní realitu školních kuchyní a na to, jak může vypadat jídelna, kde všichni jedí rádi a zdravě.

Eliška Selinger

Je odbornicí v oblasti epidemiologie, veřejného zdraví a výživy. Vystudovala všeobecné lékařství na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a dále epidemiologii na London School of Hygiene and Tropical Medicine. Působí na Univerzitě Karlově a Státním zdravotním ústavu. V současnosti se podílí na přípravě politik, doporučení a strategií zaměřených na prevenci chronických onemocnění a podporu zdravého stravování, včetně nové vyhlášky o školním stravování. Aktivně se také věnuje popularizaci vědy a vzdělávání veřejnosti.

Školní jídelny často formují vztah dětí a žactva k jídlu na celý život. Jak zajistit, aby pokrmy byly nutričně vyvážené, chutné a zároveň finančně udržitelné? Novela vyhlášky o školním stravování přináší změny, které se dotknou všech. Panel se zaměří na to, jaké mýty novelu provázejí a co se ve skutečnosti mění. Vedle legislativních změn se podíváme také na každodenní realitu školních kuchyní a na to, jak může vypadat jídelna, kde všichni jedí rádi a zdravě.

Alexandra Košťálová

Ve Státním zdravotním ústavu působí v oddělení institucionálního stravování a popularizace výživy. Od roku 2013 se zabývá primárně zlepšováním školního stravování. Je autorkou projektu Zdravá školní jídelna a v současné době koordinuje projekt Máme to na talíři, který cílí nejen na legislativní změny, ale komplexní řešení kvality školního stravování.

Školní jídelny často formují vztah dětí a žactva k jídlu na celý život. Jak zajistit, aby pokrmy byly nutričně vyvážené, chutné a zároveň finančně udržitelné? Novela vyhlášky o školním stravování přináší změny, které se dotknou všech. Panel se zaměří na to, jaké mýty novelu provázejí a co se ve skutečnosti mění. Vedle legislativních změn se podíváme také na každodenní realitu školních kuchyní a na to, jak může vypadat jídelna, kde všichni jedí rádi a zdravě.

Alice Kubů Frýbová

Působí jako advokátka se specializací na školské a cestovní právo a na ochranu osobních údajů. Mezi její klienty patří především školy a školská zařízení, jejich zřizovatelé, ale též soukromé vzdělávací instituce, neziskové organizace a další aktéři ve vzdělávání. Školy zastupuje v soudních sporech, ale i v běžných každodenních záležitostech, například při jednáních s rodiči. Dlouhodobě spolupracuje také s redakcí Řízení školy.

Kdy je pro zřizování škol vhodné zvolit školskou právnickou osobu a kdy příspěvkovou organizaci? Kdy má smysl opustit jednu formu a zřídit druhou, a proč má smysl spolupracovat? Odpovědi na to, jak je to s autonomií, flexibilitou, administrativní náročností a vlivem zřizovatele budeme hledat ve workshopu.

Jaromír Beran

Třetím rokem působí jako radní pro školství v Roztokách u Prahy, které mají jednu z největších základních škol v Česku, tři mateřské školy a základní uměleckou školu. Zaměřuje se na podporu a řízení škol z pozice zřizovatele tak, aby byly naplňovány cíle Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+. Pracuje zároveň na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Je spoluautorem Strategie 2030+ a Dlouhodobého záměru České republiky. Zavedl systém odměňování ředitelů s důrazem na pedagogický rozvoj škol, pozici technického zástupce na základní škole, mentoring pro ředitele či supervize pro učitele. Klade důraz na téma vnitřní efektivity vzdělávacího systému.

Zřizovatel má velký vliv na kvalitu svých škol a do budoucna se jeho možnosti ještě zvýší. Jaké praktické nástroje může používat pro zlepšení kvality vzdělávání v obci? Jak nastavit spolupráci mezi ředitelem a zřizovatelem a jaká má úskalí? Jak společně změny komunikovat směrem k veřejnosti? O podpoře obecních škol budeme diskutovat s radním pro školství.

Soňa Křenová

Ve funkci starostky městyse Kácov působí patnáct let. Původní profesí je učitelka druhého stupně základní školy, na venkovské škole strávila 25 let, z toho část jako zástupkyně ředitele. Jako starostka je zřizovatelkou místní základní školy, mateřské školy a dětské skupiny.

Založit dětskou skupinu, nebo zřídit či navýšit mateřskou školu? Podle jakých kritérií se má zřizovatel rozhodovat, aby zajistil dostatečný počet míst v zařízeních pro předškolní děti a udělal to nejlepší pro děti, rodiče, komunitu i obec? V panelové diskusi se zástupci MŠMT, MPSV, s výzkumníkem z PAQ Research a se starostkou Kácova budou snažit najít odpovědi a přinést zdroje informací.

Petra Martinovská

Pracuje na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy jako specialistka na předškolní vzdělávání v oddělení kurikula. Je předsedkyní výboru Společnosti pro předškolní výchovu z. s. Praxi v oblasti předškolního vzdělávání získala také jako ředitelka a učitelka mateřské školy. Má zkušenosti s přípravou a realizací projektů, například zaměřených na kvalitu praxí studentů a studentek v mateřských školách či na proměnu zahrady mateřské školy Nadace KKFF. Je spoluautorkou knihy Asistent pedagoga v mateřské škole. Pracovala rovněž v Domě dětí a mládeže a jako garantka výzvy v rámci OP VVV se věnovala propojování formálního a neformálního vzdělávání.

Založit dětskou skupinu, nebo zřídit či navýšit mateřskou školu? Podle jakých kritérií se má zřizovatel rozhodovat, aby zajistil dostatečný počet míst v zařízeních pro předškolní děti a udělal to nejlepší pro děti, rodiče, komunitu i obec? V panelové diskusi se zástupci MŠMT, MPSV, s výzkumníkem z PAQ Research a se starostkou Kácova budou snažit najít odpovědi a přinést zdroje informací.

Kateřina Linková

Na Ministerstvu práce a sociálních věcí se věnuje oblasti rodinné politiky a služeb péče o děti. Zaměřuje se především na koncepční a strategické otázky, přípravu a naplňování klíčových dokumentů a mezinárodní agendu. Je členkou Pracovní skupiny Evropské komise pro oblast předškolního vzdělávání a péče, kde sbírá inspiraci a příklady dobré praxe ze zahraničí. Jako rezortní koordinátorka se věnuje také tématu rovnosti žen a mužů.

Založit dětskou skupinu, nebo zřídit či navýšit mateřskou školu? Podle jakých kritérií se má zřizovatel rozhodovat, aby zajistil dostatečný počet míst v zařízeních pro předškolní děti a udělal to nejlepší pro děti, rodiče, komunitu i obec? V panelové diskusi se zástupci MŠMT, MPSV, s výzkumníkem z PAQ Research a se starostkou Kácova budou snažit najít odpovědi a přinést zdroje informací.

Zbyněk Němec

Profesí je speciální pedagog, nyní působí jako docent na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Dlouhodobě se věnuje tématům spojeným s inkluzivním vzděláváním, roli podpůrných pedagogických profesí a také vzdělávání sociálně znevýhodněných a romských žáků. Řadu let spolupracuje s neziskovou organizací Nová škola o. p. s. a působí jako expert v projektu Podpora rovných příležitostí Národního pedagogického institutu.

Rovné vzdělávací příležitosti pro každé dítě jsou princip, na kterém se asi všichni shodneme. Jenže jak toho docílit konkrétně v praxi? Jaké nástroje má zřizovatel k dispozici a které z nich se osvědčily nejvíce, s největší účinností a s nejlepším poměrem investované energie a dopadu? Přijďte si pro inspiraci.

Lenka Felcmanová

Je spoluzakladatelkou a předsedkyní neziskové organizace SOFA a působí na Katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Zabývá se problematikou speciálněpedagogické diagnostiky a inkluzivní pedagogiky. V minulosti působila na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy v Sekci rovných příležitostí ve vzdělávání. V SOFA se věnuje zavádění výzkumně ověřených přístupů v podpoře wellbeingu a duševního zdraví dětí a vzdělávání dětí s vývojovým traumatem. Je odbornou garantkou v oblasti podpory wellbeingu ve vzdělávání v Partnerství pro vzdělávání 2030+ a členkou Vládního výboru pro práva dítěte.

Rovné vzdělávací příležitosti pro každé dítě jsou princip, na kterém se asi všichni shodneme. Jenže jak toho docílit konkrétně v praxi? Jaké nástroje má zřizovatel k dispozici a které z nich se osvědčily nejvíce, s největší účinností a s nejlepším poměrem investované energie a dopadu? Přijďte si pro inspiraci.

Dana Pražáková

Po dokončení studia na Vysoké škole ekonomické a Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a různorodé pedagogické praxi působí ve státní správě a v České školní inspekci vede kancelář ústředního školního inspektora. Věnuje se tématům kvality vzdělávání a jejímu hodnocení, podpoře pedagogických pracovníků či systémovému zajištění wellbeingu ve školách. Je zástupkyní České školní inspekce v řadě pracovních skupin a zároveň zástupkyní České republiky v mezinárodní organizaci inspektorátů SICI.

Rovné vzdělávací příležitosti pro každé dítě jsou princip, na kterém se asi všichni shodneme. Jenže jak toho docílit konkrétně v praxi? Jaké nástroje má zřizovatel k dispozici a které z nich se osvědčily nejvíce, s největší účinností a s nejlepším poměrem investované energie a dopadu? Přijďte si pro inspiraci.

Klára Ptáčková

V organizaci META, o. p. s. vede oddělení poradenství pro základní a střední školy a je členkou advokačního týmu. Dlouhodobě se věnuje systémové i přímé podpoře žáků s odlišným mateřským jazykem ve vzdělávání. Zaměřuje se na inkluzivní přístupy, poradenskou práci ve školách a na prosazování rovných příležitostí pro všechny žáky bez ohledu na jazykové zázemí.

Počet dětí s odlišným mateřským jazykem ve školách v České republice roste, a to nejen těch ukrajinských. Jak může obec podpořit jejich začleňování do školy a do celé komunity? Co může udělat pro to, aby nezůstávaly na okraji? Panelová diskuse s místostarostkou Tachova a zástupkyněmi z neziskové organizace META a Národního pedagogického institutu přiblíží možnosti podpory těchto dětí.

Vendula Machová

Působí jako místostarostka pro školství, sociální věci a zdravotnictví města Tachov. Kromě spolupráce se školami koordinuje také činnost s neziskovými organizacemi a spolky ve městě, věnuje se prevenci kriminality, integraci cizinců i bytové politice. Na Univerzitě Karlově vystudovala sociální pedagogiku, psychosociální studia a husitskou teologii. Povoláním je sociální pracovnice – pracovala s lidmi v sociální nouzi, od seniorů přes osoby s mentálním handicapem až po lidi závislé či bez domova. Má zkušenosti i v oblasti restorativní justice. Je místní aktivistkou a zakladatelkou spolku Smetu z. s., který se věnuje akcím pro rodiny a zlepšování veřejného prostoru.

Počet dětí s odlišným mateřským jazykem ve školách v České republice roste, a to nejen těch ukrajinských. Jak může obec podpořit jejich začleňování do školy a do celé komunity? Co může udělat pro to, aby nezůstávaly na okraji? Panelová diskuse s místostarostkou Tachova a zástupkyněmi z neziskové organizace META a Národního pedagogického institutu přiblíží možnosti podpory těchto dětí.

Lucie Korbel Macků

V Národním pedagogickém institutu vede tým, který v rámci projektu Podpora rovných příležitostí podporuje zřizovatele škol. Zaměřuje se na téma desegregace, dlouhodobě se věnuje inkluzivnímu vzdělávání a podpoře dětí ohrožených školním neúspěchem. Dříve působila v neziskových organizacích META, o. p. s., Society for All, z. s. či v Agentuře pro sociální začleňování. Své zkušenosti předávala také jako externí přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a na Provozně ekonomické fakultě České zemědělské univerzity.

Počet dětí s odlišným mateřským jazykem ve školách v České republice roste, a to nejen těch ukrajinských. Jak může obec podpořit jejich začleňování do školy a do celé komunity? Co může udělat pro to, aby nezůstávaly na okraji? Panelová diskuse s místostarostkou Tachova a zástupkyněmi z neziskové organizace META a Národního pedagogického institutu přiblíží možnosti podpory těchto dětí.

Vít Alexander Schorm

Je zástupcem veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí. Studoval na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, Univerzitě Paříž I – Panthéon-Sorbonne a na francouzské Národní správní škole. Působil jako poradce předsedy Nejvyššího soudu Otakara Motejla (1996–1998), vedoucí kanceláře místopředsedy vlády Pavla Rychetského (1998–2000) a vládní zmocněnec pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku (2002–2022), kde předsedal výborům jako jsou Řídící výbor pro lidská práva, Výbor pro reformu ESLP či pracovním skupinám k sociálním právům či k výběru kandidátů a volbě soudců ESLP.

Počet dětí s odlišným mateřským jazykem ve školách v České republice roste, a to nejen těch ukrajinských. Jak může obec podpořit jejich začleňování do školy a do celé komunity? Co může udělat pro to, aby nezůstávaly na okraji? Panelová diskuse s místostarostkou Tachova a zástupkyněmi z neziskové organizace META a Národního pedagogického institutu přiblíží možnosti podpory těchto dětí.